Historie NH

Počátky národní házené najdeme v roce 1905. Tehdy zavedl profesor pražské reálky Václav Karas novou hru a nazval ji "Vrhaná s přenášením". Hrálo se rukama a střílelo do zmenšených branek na kopanou. Později se tato hra začala dle Josefa Klenky nazývat cílová a střílelo do kruhů o průměru 1 m upevněných na tyči 1,5 m nad zemí. Konečnou úpravu pravidel hry provedl Antonín Krištof, domažlický rodák, profesor na České vysoké škole technické v Praze. Dal hře název házená, rozdělil hřiště na třetiny, určil rozměr branek (2x2,5m), počet hráčů byl stanoven na 7, vzniklo brankoviště (zpočátku obdélníkového tvaru). Psal se rok 1907. Házená se začala šířit po Čechách a Moravě, později i do Jugoslávie a do Ruska. V roce 1920 byl ustaven Česko- slovenský svaz národní házené ženských sportů - měl 167 klubů s 2520 hráči a hráčkami. Hrálo se v sedmičkách, v devítkách a smíšených devítkách. V roce 1921 Československý svaz společně se šesti dalšími zeměmi (Francie, Amerika, Anglie, Itálie, Švýcarsko, Švédsko) založil v Paříži Mezinárodní federaci ženských sportů kde byla házená přijata za mezinárodní kolektivní hru. V roce 1922 předvedly české ženy házenou na tělovýchovných slavnostech v Monte Carlu. Došlo k řadě mezistátních utkání. O házenou projevila zájem většina středoevropských zemí. V roce 1930 se v Praze konalo 1. mistrovství světa žen v házené. Zvítězilo Československo. Za čtyři roky v Londýně se našemu družstvu tolik nedařilo a prohrálo ve finále s Jugoslávií. To byl poslední samostatný podnik Mezinárodní federace ženských sportů. V této době začal do Evropy pronikat nový druh házené - handbal. Mezinárodní federace míčových her (nyní již společná pro ženy i pro muže) dala přednost handbalu. V roce 1948 byl ustanoven společný svaz házené a handbalu. V roce 1953 pak došlo k rozdělení obou sekcí na házenou a českou házenou. V roce 1971 byla česká házená přejmenována na národní házenou.